1 Peter 2
1 Odložíce tedy veškerou zlobu a všecku lesť i pokrytství, a závist a všecko utrhání,
2 jakožto dítky novorozené požadujte mléka duchovního, čistého, abyste jím vyrostli ke spáse,
3 ježto jste okusili, jak dobrotivý jest Pán.
4 K němu přistupujíce, kameni to živému, jenž byl od lidí zavržen, od Boha však vyvolen a poctěn,
5 také sami jako kameny živé se (na něm) vzděláváte v dům duchovní, v kněžstvo svaté, abyste podávali duchovní oběti příjemné Bohu skrze Ježíše Krista.
6 Proto v Písmě stojí: „Hle, já položím na Sionu kámen úhelný, vyvolený, ctěný, a kdo v něj uvěří, nebude zahanben“.
7 Vám tedy, kdo věříte, jest ctí, těm však, kteří nevěří, jest „kamenem, který stavitelé zavrhli; právě ten stal se kamenem úhelným,
8 a (to) kamenem nárazu a skalou pádu“; oni narážejí, slovu nevěříce; k tomu též jsou ustanoveni.
9 Vy však jste rodem vyvoleným, královským kněžstvem, národem svatým, lidem vlastnickým, abyste zvěstovali vznešené vlastnosti toho, jenž z temnosti vás povolal ku podivnému světlu svému,
10 kteří jste někdy byli ne lidem, nyní však jste lidem Božím, kteří jste (někdy) byli bez milosrdenství, nyní však jste milosrdenství došli.
11 Miláčkové, napomínám vás, abyste jakožto cizinci a poutníci zdržovali se tělesných žádostí, ježto ony bojují proti duši;
12 veďte život dobrý mezi pohany, aby v tom, v čem vám nyní utrhají jako zločincům, pro dobré skutky vaše, pozorujíce je, velebili Boha v den navštívení.
13 Poddáni buďte všelikému zřízení lidskému pro Boha, buďto králi jako (pánu) nejvyššímu,
14 aneb vladařům jakožto těm, kteří jsou posláni od něho ku potrestání zločinců a k pochvale dobrých;
15 neboť tak jest vůle Boží, abyste dobře činíce umlčovali nevědomost lidí nerozumných;
16 jako svobodní, a ne jako lidé, kteří svobodu mají za zástěru zloby, nýbrž jako služebníci Boží.
17 Všecky ctěte, bratrstvo milujte. Boha se bojte, krále v uctivosti mějte.
18 Služebníci, poddáni buďte ve vší bázni pánům, nejen dobrým a mírným, nýbrž i zlým.
19 To zajisté jest milost, jestli někdo ze svědomitosti k Bohu snáší útrapy, trpě nespravedlivě.
20 Neboť jaká jest to sláva, jestliže prohřešujíce se rány snášíte? Ale jestli dobře činíce trpíte a (to) snášíte, to jest milost u Boha.
21 Neboť k tomu jste povoláni, ježto i Kristus trpěl za vás, zůstavuje vám příklad, abyste následovali šlépějí jeho.
22 On hříchu neučinil, aniž se nalezla lesť v ústech jeho;
23 když mu spílali, nespílal v odvetu; když trpěl, nehrozil, nýbrž odevzdával (se) tomu, jenž soudí spravedlivě.
24 On vznesl naše hříchy sám na svém těle na dřevo, abychom odumrouce hříchům, žili spravedlnosti; jeho zsinalostí byli jste uzdraveni.
25 Neboť byli jste jako ovce bloudící, ale nyní jste se obrátili ku pastýři a biskupu duší svých.